Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

Závěrečný koncert 56. ročníku Dvořákova karlovarského podzimu

čtvrtek, 25. září 2014
19:30

Lázně III, Karlovy Vary

Abonentní cyklus B

Informace o vstupenkách

Kun Woo Paik

solista

Jiří Štrunc

dirigent

Hlavička DKP 2014

Koncert k roku české hudby 2014

ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro klavír a orchestr g moll

I. Allegro agitato
II. Andante sostenuto
III. Finale. Allegro con fuoco

JIŘÍ TEML: Aenigma vitae „Hommage a Leoš Janáček”

LEOŠ JANÁČEK: Liška Bystrouška, suita z opery (verze Františka Jílka)

Sólista (klavír)

Kun Woo Paik

Dirigent

Jiří Štrunc


Koncert zahájí Klavírní koncert g moll, který napsal Antonín Dvořák (1841 – 1904) v roce 1876. Díla pro sólový klavír a rovněž skupina komorních skladeb s klavírem tvoří početně významnou část skladatelova uměleckého odkazu, ale Klavírní koncert g moll je jediným skladatelovým dílem pro klavír a orchestr.

Důvody, pro které se rozhodl Antonín Dvořák při kompozici svého prvního koncertantního díla s orchestrem právě pro klavír jako sólový nástroj, nejsou známé. Dvořákovská literatura obvykle uvádí, že skladatele, který tehdy nebyl ještě příliš známý, vedly k formě klavírního koncertu „praktické“ důvody, neboť zde byla velká naděje na provedení v osobě vynikajícího mladého klavíristy Karla Slavkovského, propagátora novinek českých skladatelů. Dvořákův koncert Slavkovský skutečně v premiéře provedl 24. března 1878 v Praze.

Koncepce koncertu je v přímém rozporu s tehdy běžnou představou, která kladla důraz na oslňující technickou náročnost efektních, virtuózních úseků, které se střídaly s úseky s dominantní úlohou orchestru. Dvořák místo toho vytvořil hudební proud téměř symfonického ražení, klavírní part se rovnocenně s orchestrem podílí na rozvíjení tematického materiálu. Hlavní důraz není kladen na technické možnosti interpreta a jeho nástroje, ale na čistě hudební obsah.

Sólový part Dvořákova klavírního koncertu je ve své původní podobě mimořádně technicky náročný, kdysi se dokonce hovořilo o jeho nehratelnosti nebo o tom, že je vlastně psán pro „dvě pravé ruce“. Z hlediska posluchače přitom nepůsobí oslnivou virtuozitou jako například koncerty Lisztovy a klavíristé tak vnímali interpretaci díla jako nevděčný úkol. Proto se rozhodl významný český klavírista a klavírní pedagog Vilém Kurz upravit klavírní part tak, aby více odpovídal konvenční představě a byl „pohodlněji“ hratelný. Takto upravený koncert poprvé provedla roku 1919 v Praze Kurzova dcera, klavíristka Ilona Kurzová s Českou filharmonií a Václavem Talichem.

Kurzova úprava na dlouhá desetiletí zatlačila do pozadí původní znění koncertu. Prvním významým klavíristou, který zahájil obnovení zájmu o Dvořákův originál, byl Svjatoslav Richter, který měl k dílu měl neobyčejně úzký vztah, důsledně respektoval původní skladatelův zápis a v této podobě ho často uváděl na svých koncertech. Jeho interpretace Dvořákova díla byla natolik přesvědčivá, že lze bez nadsázky hovořit o Richterově zásluze na rehabilitaci koncertu v jeho původní podobě.

KunWooPaik article

Jako sólista se představí korejský klavírista Kun-Woo Paik. Poprvé koncertoval ve svých deseti letech, kdy s Korejským národním orchestrem v Soulu provedl Griegův Klavírní koncert. Studoval v New Yorku, v Londýně, v Itálii, je držitelem mnoha cen z mezinárodních prestižních soutěží. V průběhu let vystupoval v hlavních hudebních sálech po celém světě, na nejdůležitějších hudebních festivalech a účinkoval s nejprestižnějšími světovými orchestry.

Jeho repertoár je velmi rozmanitý a zahrnuje řadu vzácných klavírních děl. Obsáhlá je i jeho diskografie, mimo jiné nahrál Kun-Woo Paik komplet Prokofjevových a Rachmaninových klavírních koncertů i Bach – Busoni, ceněnou transkripci Bachových děl pro klavír.
Kun-Woo Paik žije v Paříži a v roce 2000 obdržel od francouzské vlády Rytířský Řád umění a literatury. V září 2000 byl jako první korejský umělec oficiálně pozván, aby vystupoval v Číně.

Následnou skladbu Aenigma vitae „Hommage a Leoš Janáček” zkomponoval současný český skladatel a rozhlasový producent Jiří Teml (*1935) jako poctu velkému skladateli v roce 2003.

Vyvrcholení festivalu Dvořákův karlovarský podzim je jedinečným kulturním zážitkem!

Jiří Teml studoval v 60. a počátkem 70. let hudební teorii a skladbu u Bohumila Duška a Jiřího Jarocha, přitom pracoval jako ekonom. Prvího skladatelského úspěchu dosáhl se skladbou „Fantasia appassionata pro varhany”, za niž získal v roce 1972 třetí cenu na soutěži Pražského jara. Od roku 1976 pracoval jako vedoucí hudební redakce a producent Českého rozhlasu Plzeň, od roku 1980 pak přes dvacet let jako producent programů vážné hudby stanice Vltava.

Jiří Teml je velmi plodným skladatelem, jeho dílo zahrnuje několik symfonií, koncertů , písňových cyklů, chorálních skladeb, dětských oper, komorní hudbu, písně a skladby pro sólové varhany a klavír. Zpočátku se skladatel pohyboval na půdě tradiční moderní hudby, později studiem nejnovějších proudů soudobé tvorby, zejména „polské školy”, dospěl k novému estetickému názoru a změně umělecké orientace. Vymanění se z kompozičního stereotypu nebylo jednoduché, ale skladateli se postupně podařilo podpořit barvitost svého projevu, zvýraznit jeho invenčnost a uvolnit si prostor pro osobitý styl, který s každým novým dílem upevňoval a tříbil. Své hudbě také dodal český přízvuk zakódovaný v melodii a rytmice své hudby, ale také v určité volbě instrumentačních kombinací.

Na závěr zazní suita z opery Liška Bystrouška Leoše Janáčka (1854 - 1928), jedné z nejoriginálnějších osobností české a světové hudební moderny. Janáčkův velmi osobitý a originální styl je ceněný zejména pro nezvyklou melodiku, vycházející z lidové hudby moravských krajů. Světové proslulosti dosáhl skladatel především pro svá nejoriginálnější a nejvyzrálejší orchestrální díla, kam vedle symfonické básně Taras Bulba patří hlavně Sinfonietta a Glagolská mše, a dále také smyčcové kvartety.

Prvního ocenění se dostalo Janáčkovi s uvedením opery Její pastorkyňa v roce 1904, kdy ji nadšeně přijalo brněnské publikum. K pražské premiéře sice došlo až v roce 1916, Janáčkovi ale otevřela dveře do celého světa. Pod názvem Jenůfa zaznamenala opera ještě téhož roku významný úspěch ve Vídni, následně pak v Německu a v roce 1924 v New Yorku. Mezitím již skladatel pracoval na svých slavných dílech - operách, smyčcových kvartetech, suitách a písňových cyklech.

Operu Příhody lišky Bystroušky zkomponoval Janáček v roce 1924 na námět spisovatele a novináře Rudolfa Těsnohlídka. Premiéra opery, k níž skladatel vytvořil i libreto, se uskutečnila v Národním divadle v Brně.

Jde o „nejimpresionističtější“ skladatelovo dílo. Zvláštností, které v jiných Janáčkových operách nenalezneme, jsou četné uzavřené hudební plochy, určené baletu. Právě tyto plochy sváděly k vyjmutí z rámce opery a převedení na koncertní pódium. Do suity je upravil samotný Václav Talich, po něm i jiní umělci, například dirigent František Jílek. Právě v Jílkově úpravě zazní suita na tomto koncertě.

Orchestr bude řídit dirigent Jiří Štrunc. Vystudoval hru na housle na plzeňské konzervatoři a obor dirigování na Akademii múzických umění v Praze. Od roku 1997 je stálým dirigentem opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Soustavně se také věnuje symfonické hudbě. Pravidelně spolupracuje s řadou domácích symfonických orchestrů i orchestry v Japonsku. Je dirigentem Opery Národního divadla v Praze. V letech 1996 - 2000 a v sezoně 2010/11 byl šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru.

partneriDKP2014

Zpět