Aktuální koncerty

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

Dirigentský masterclass ve spolupráci s Hochschule für Musik „Hanns Eisler“ Berlin

pátek, 29. listopad 2019
19:30

Lázně III

Mimořádné koncerty

 

EhwaldDIRIGENTSKÝ MASTERCLASS

VE SPOLUPRÁCI S HOCHSCHULE FÜR MUSIK HANNS EISLER BERLIN

Rezervovat vstupenky

LUDWIG VAN BEETHOVEN: Leonora č. 3, předehra

ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro violoncello h moll

JOHANNES BRAHMS: Symfonie č. 4

Simone Drescher - violoncello

Umělecký garant a vedoucí projektu dirigent prof. Christian Ehwald

Na koncertě, kterým pokračuje spolupráce KSO s evropskými vysokým hudebními školami, se představí adepti dirigentského umění a violoncellistka z Hochschule für Musik Hanns Eisler Berlin.

Předehra Leonora č. 3 Ludwiga van Beethovena (1770 - 1827) je předehrou k Beethovenově jediné opeře Fidelio. Její původní název byl Leonora. Skladatel na toto dílo kladl obrovský důraz, třikrát ho přepracoval. Na opeře začal pracovat v roce 1803, poslední verze je z roku 1814, pro každou verzi vytvořil novou předehru. Předehra Leonora č. 3 k verzi opery z roku 1806 je z celkem čtyř předeher považována za nejlepší. Plně symfonické dílo zastiňovalo dokonce úvodní scény vlastní opery.

V Koncertu pro violoncello a orchestr h moll Antonína Dvořáka (1841 - 1904), který patří k nejkrásnějším koncertům světové violoncellové literatury vůbec, se jako sólistka představí violoncellistka berlínské školy Simone Drescher. Dvořáka k napsání koncertu inspiroval český violoncellista Hanuš Wihan, pozdější člen slavného Českého kvarteta, a jemu Dvořák také koncert věnoval.

Paradoxně však koncert poprvé neprovedl Wihan, ale anglický umělec Leo Stern. Mezi Wihanem a Dvořákem došlo ke konfliktu - hudebník skladateli sice radil s violoncellovým partem, Dvořák ale nesouhlasil s tím, jak příliš volně si Wihan upravil sólový hlas, navíc s připojením vlastní kadence. Naopak Stern, který se sám Dvořákovi nabídl, plně respektoval autorovo pojetí a při premiéře 19. března 1896 v Londýně se dočkal velkého uznání. Sólový part hrál následně i při prvním provedení díla v Praze 11. dubna 1896.

Symfonie č. 4 e moll Johannese Brahmse (1833 - 1897) je poslední z jeho čtyř symfonií, které jsou základními kameny symfonické světové literatury. Čtvrtá symfonie vznikla v letech 1884 a 1885.

Dílo bylo nejprve provedeno pro nepočetné soukromé publikum ve verzi pro dva klavíry, na něž hráli Brahms a Ignaz Brüll. Brahms pro první provedení tohoto svého díla trval na podmínce, že nejprve celou partituru sám projde s orchestrem, než se rozhodne seznámit s ní veřejnost. Premiéru, která byla provázena velkým úspěchem, řídil Brahms 25. října 1885 v Meiningenu.

Úryvek ze symfonie použil Rick Wakeman, hráč na klávesy v progresivní skupině Yes, ve skladbě „Cans and Brahms“ na albu Fragile, které Yes vydali v roce 1971.

Simone Drescher absolvovala Hudební akademii Franze Liszta ve Výmaru, ve studiích pokračuje na Vysoké hudební škole Hannse Eislera v Berlíně. Účastnila se řady mistrovských kurzů. Jako sólistka vystupovala s německými orchestry, též na mezinárodních hudebních festivalech. Získala několik ocenění, a to nejen jako violoncellistka, ale také jako flétnistka a hráčka na akordeon. Jako sólistku a komorní hráčku ji přijala Německá hudební rada do federálního výběru "Koncerty mladých umělců".

Hochschule für Musik Hanns Eisler v německém Berlíně je jednou z předních hudebních konzervatoří v Evropě. Vznikla v roce 1950, jméno nese po jednom ze svých prvních profesorů. Škola má širokou škálu oborů, vedle toho spolupracuje s různými instituty, například Jazz Institutem, díky kterému má škola mezinárodní úroveň v jazzovém vzdělání, či s Institut für neue Musik. Tento institu, který je společným institutem Berlínské univerzity umění a Vysoké hudební školy Hannse Eislera, je koncipován jako laboratoř pro hudební skladbu a reflexní zájem o současnou hudbu.

Škola má celou řadu souborů včetně komorní hudby, sborů, orchestrů a jazzu. Každý rok se koná více než čtyři sta akcí, včetně koncertů, operních inscenací, klasických recitálů a zkoušek koncertů. Hochschule spolupracuje s Konzerthaus Berlin a Berlínskou filharmonickou nadací.

Dirigent Christian Ehwald je profesorem na Vysoké škole Hannse Eislera od roku 2002. Předtím působil postupně jako hlavní dirigent Filharmonie v Jeně, spolupracoval s berlínskou operou, vedl Berlínský státní orchestr na koncertních turné do Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu. Jako hostující dirigent pracoval se všemi významnými německými orchestry, působil i s mnoha významnými tělesy v Evropě, Americe, Japonsku, Koreji a Číně. V letech 1998 až 2003 byl generálním hudebním ředitelem Divadla Magdeburg a hlavním dirigentem Magdeburské filharmonie. Od roku 2007 do roku 2014 byl uměleckým ředitelem a vedoucím dirigentem Shenzhenského symfonického orchestru.

Zpět