Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

Klavírní recitál - Slávka Vernerová

středa, 21. listopad 2018
19:30

Grandhotel Ambassador Národní dům

 , Abonentní cyklus K

 

Rezervovat vstupenky

KLAVÍRNÍ RECITÁL - SLÁVKA VERNEROVÁ (K2)

LEOŠ JANÁČEK: Sonáta 1. X. 1905

ANTONÍN DVOŘÁK: Humoresky op. 101, výběr

BEDŘICH SMETANA: Macbeth a čarodějnice

JOHANNES BRAHMS: Čtyři kusy op. 119

FRYDERYK CHOPIN: Nokturno c moll op. 48 č. 1

CLAUDE DEBUSSY: Pour le piano

CLAUDE DEBUSSY: Ostrov radosti

Slávka Vernerová – klavír

Výtečná česká klavíristka Slávka Vernerová (díím jménem Pěchočová) se vedle sólových recitálů a vystupování s orchestry věnuje též komorní hudbě v duu Spring a je zakládající členkou Dvořákova klavírního kvarteta. Absolventka pardubické konzervatoře a pražské AMU absolvovala rovněž mistrovské kurzy u Nelly Akopian a tříměsíční postgraduální studium v Londýně na Royal College. Kompletní klavírní dílo Leoše Janáčka bylo na AMU tématem její teoretické práce a souborná nahrávka kompletního sólového i komorního Janáčkova díla praktickou součástí dizertace.

Slávka Vernerová je vítězkou Mezinárodní Smetanovy klavírní soutěže v Hradci Králové 96 a laureátkou některých dalších zahraničních soutěží. Opakovaně se představila na mezinárodním festivalu Pražské jaro. Vystupovala prakticky se všemi tuzemskými orchestry, s řadou významných orchestrů zahraničních a spolupracovala s předními dirigenty. V roce 2009 byla pozvána k hostování s BBC Symphony Orchestra v Royal Albert Hall v Londýně.

V roce 2010 natočila pro francouzskou společnost Praga Digital CD s Janáčkovým dílem pro sólový klavír, nahrávka získala jedno z nejprestižnějších ocenění ve Francii a velký ohlas měla doma i v dalších zemích. U téže společnosti natočila Vernerová další velmi oceňované nahrávky.

Recitál uvede klavíristka dvouvětou Sonátou 1. X. 1905 „Z ulice“ Leoše Janáčka (1854 - 1928). Skladba dnes patří k tomu nejzásadnějšímu, co bylo 20. století pro klavír vytvořeno. K napsání inspirovala Janáčka smrt mladého dělníka, k níž došlo v Brně při demonstracích spojených se založením druhé české univerzity a následnými střety mezi brněnskou německou majoritou a českou minoritou.

Poté zazní čtyři z Humoresek Antonína Dvořáka (1841 - 1904). Cyklus osmi skladeb je vystavěn z velké části na základě nápadů, které si Dvořák zapisoval do skicářů během pobytu ve Spojených státech. Nejpopulárnější je Humoreska č. 7, jeden z nejproslulejších evergreenů klasické hudby. Podle tradované historky ji Dvořák zkomponoval ve vlaku inspirován rytmem kol. Jedná se však jen o legendu.

Podkladem ke klavírní skice Macbeth a čarodějnice Bedřicha Smetany (1824 - 1884) je scéna ze čtvrtého jednání Shakespearova Macbetha. Technicky velmi náročná skladba bývá považována za klavírní náčrt orchestrální skladby, která však nebyla zinstrumentována.

Čtyři kusy Johannesa Brahmse (1833 - 1897) jsou jeho poslední prací pro sólový klavír. Klavír byl Brahmsovou doménou, byl to nástroj, který nejlépe znal a který virtuózně ovládal. Skladeb pro klavír napsal značné množství.

Nokturno c moll op. 48, č. 1 Frédérica Chopina (1810 - 1849) je považováno za jeden z jeho nejemocionálnějších výkonů. Chopin dovedl nokturna k dokonalosti a jsou obecně považována za vrchol žánru.

Koncert uzavřou dvě skladby Clauda Debussyho (1862 - 1918), otce hudebního impresionismu. Suita Pour le piano (Pro klavír) patří k autorovým významným klavírním dílům. Sestává ze tří vět, každou však Debussy zkomponoval v jiné době. Suitu dokončil v roce 1901, když revidoval druhou část Sarabande. Toto dílo znamenalo určitý obrat v jeho tvorbě, kdy se obrátil k plodné produkci klavírní hudby. Do té doby pro klavír psal jen občas. Skladbu Ostrov radosti napsal v roce 1904.

Zpět