Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

Dirigentské kurzy ve spolupráci s Hochschule für Musik „Hanns Eisler“ Berlin

pátek, 2. listopad 2018
19:30

Lázně III

Mimořádné koncerty

 

Rezervovat vstupenky

DIRIGENTSKÉ KURZY VE SPOLUPRÁCI S HOCHSCHULE FÜR MUSIK „HANNS EISLER“ BERLIN

MODEST PETROVIČ MUSORGSKIJ: Noc na Lysé hoře

SERGEJ RACHMANINOV: Klavírní koncert č. 2 c moll op. 18

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ: Symfonie č. 5 e moll, op. 64

Christian Ehwald – dirigent, umělecký garant

Na koncertě, který je pokračováním spolupráce s Vysokou hudební školou Hannse Eislera v Berlíně, se představí pod vedením dirigenta Christiana Ehwalda adepti dirigentského umění.

Koncert zahájí Noc na Lysé hoře Modesta Petroviče Musorgského (1839 – 1881). Skladba spolu s klavírními Obrázky z výstavy patří mezi Musorgského světově proslulá orchestrální díla. Nejvýznamnějšími jeho díly jsou opery, jejichž vrcholem je Boris Godunov.

Fantazii pro symfonický orchestr Noc na Lysé hoře napsal Musorgskij jako zvukovou báseň v roce 1867. Jmenovala se Svatojánská noc na Lysé hoře a v původní podobě nebyla až do 20. století nikdy koncertně provedena. Řadu partitur tohoto hudebního samouka přepracoval po jeho smrti v roce 1881 Nikolaj Rimskij-Korsakov, mezi nimi v roce 1886 i tuto. Premiérově skladba zazněla 15. října téhož roku v St. Petersburgu za řízení Rimského-Korsakova.

Přestože Musorgskij žil a tvořil v době romantismu, k romantismu jej lze řadit jen velmi okrajově. Velmi významnou roli sehrál v oblasti hudebního impresionismu. Svou osobitě nekompromisní, autentickou a citově hlubokou hudební řečí předběhl dobu, v níž žil. Jeho schopnost dosáhnout novými nekonvenčními prostředky pravého výrazu zůstává i dodnes vzorem všem současným i budoucím skladatelům. Musorgskij byl hlavní inspirací pro moderní ruskou hudbu první poloviny 20. století, především pro její hlavní představitele, Šostakoviče a Prokofjeva.

Následný Klavírní koncert č. 2 c moll Sergeje Rachmaninova (1873 - 1943) patří mezi jeho mistrovská díla. Rachmaninov, který patří mezi nejuváděnější autory, byl vynikající klavírista a komponoval tedy především pro klavír.

Druhý klavírní koncert je dílem plným tajemné harmonie, v němž autor potvrdil svou ideu nadčasového, velikého a nádherně melodického díla plného lyrických momentů v čele s virtuosním klavírním podáním.Premiéra se konala v Moskvě 27. října 1901 pod vedením Alexandra Silotiho, skladatel hrál sólový part.

S čistě symfonickou tvorbou neměl Rachmaninov zpočátku vůbec úspěch. Premiéra jeho 1. symfonie v roce 1891 dopadla velmi neúspěšně, skladatel dokonce přestal na tři roky zcela komponovat a věnoval se jen interpretačnímu umění. K práci na druhé symfonii se odhodlal přistoupit po velmi dlouhé době, teprve v letech 1906 - 1907. V tu dobu ale již byl úspěšným skladatelem, sláva a jedinečnost jeho díla se rychle šířila z Ruska do celého světa díky jeho dílům z přelomu 19. a 20. století, zejména pak právě po Druhém klavírním koncertě. Přesto autora neustále sužovaly obavy nad sebou samým a nedostatečné sebevědomí.

Díky politické situaci po revoluci v roce 1917 hledal Rachmaninov útočiště pro sebe a svou rodinu kdekoliv to bude možné. Využil nabídky ke koncertnímu turné po Švédsku a 23. prosince s celou rodinou odcestoval. Nikdy se do Ruska už nevrátili. Rachmaninov zemřel v roce 1943 v Kalifornii.

Koncert vyvrcholí Symfoniíč. 5 e moll Petra Iljiče Čajkovského (1840 - 1893). Čajkovskij ji napsal v roce 1888, v době, kdy byl na vrcholu tvůrčích sil a jeho tvorba dosáhla skvělých úspěchů doma i za hranicemi. Přesto trpěl pocity méněcennosti, které jej ostatně provázely celý život a před depresemi, které jej tehdy trápily, se utíkal k soustředěné práci. Premiéru měla symfonie v Petrohradě ve Šlechtickém sále 6. listopadu téhož roku, dirigoval sám Čajkovskij.

Dílo má nepochybné autobiografické rysy a ryze hudebními prostředky vyjadřuje skladatelovy pocity a nálady. Měnící se charakter hlavního motivu v průběhu symfonie naznačuje optimismus a nezadržitelný proud hudby vrcholí triumfálním a vítězným finále. Možná pro toto vyjádření konečného vítězství“ se stala symfonie velmi populární v letech II. světové války, kdy se dočkala mnoha nových nahrávek i koncertních provedení.

Jedno z nejpozoruhodnějších a nejpamětihodnějších provedení této symfonie se odehrálo při obléhání Leningradu (dřívějšího Petrohradu), kdy v noci 20. října 1941 dílo zaznělo v provedení Leningradského rozhlasového symfonického orchestru v Městském filharmonickém sále. Koncert byl živě vysílán do Londýna. Se začátkem druhé věty začaly při bombardování města dopadat bomby v těsné blízkosti sálu, ale orchestr nepřestal hrát a symfonii dokončil. Symfonie se díky tomuto koncertu stala velice populární, někdy ji však v popularitě poněkud zastiňují Čtvrtá a Šestá symfonie.

Hochschule für Musik Hanns Eisler v německém Berlíně je jednou z předních hudebních konzervatoří v Evropě. Vznikla v roce 1950, jméno nese po jednom ze svých prvních profesorů. Škola má širokou škálu oborů, vedle toho spolupracuje s různými instituty, například Jazz Institutem, díky kterému má škola mezinárodní úroveň v jazzovém vzdělání, či s Institut für neue Musik. Tento institu, který je společným institutem Berlínské univerzity umění Vysoké hudební školy Hannse Eislera, je koncipován jako laboratoř pro hudební skladbu a reflexní zájem o současnou hudbu.

Škola má celou řadu souborů včetně komorní hudby, sborů, orchestrů a jazzu. Každý rok se koná více než čtyři sta akcí, včetně koncertů, operních inscenací, klasických recitálů a zkoušek koncertů. Hochschule spolupracuje s Konzerthaus Berlin a Berlínskou filharmonickou nadací.

Dirigent Christian Ehwald je profesorem na Vysoké škole Hannse Eislera od roku 2002. Předtím působil postupně jako hlavní dirigent Filharmonie v Jeně, spolupracoval s berlínskou operou, vedl Berlínský státní orchestr na koncertních turné do Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu. Jako hostující dirigent pracoval se všemi významnými německými orchestry, působil i s mnoha významnými tělesy v Evropě, Americe, Japonsku, Koreji a Číně. V letech 1998 až 2003 byl generálním hudebním ředitelem Divadla Magdeburg a hlavním dirigentem Magdeburské filharmonie. Od roku 2007 je také uměleckým ředitelem a vedoucím dirigentem Shenzhenského symfonického orchestru.

Zpět