Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

Dvořákův karlovarský podzim - Symfonický koncert s Ivem Kahánkem

úterý, 25. září 2018
19:30

Grandhotel Ambassador Národní dům

Abonentní cyklus B

 

DVOŘÁKŮV KARLOVARSKÝ PODZIM - SYMFONICKÝ KONCERT S IVEM KAHÁNKEM (B1)

Rezervovat vstupenky

ANTONÍN DVOŘÁK: Karneval, předehra, op. 92

ANTONÍN DVOŘÁK: Koncert pro klavír a orchestr g moll op. 33

ANTONÍN DVOŘÁK: Symfonie č. 9 e moll op. 95

Ivo Kahánek – klavír

Jiří Štrunc – dirigent

Na koncertě, sestaveném výhradně z děl Antonína Dvořáka (1841 – 1904), se s Karlovarským symfonickým orchestrem představí jako sólista podle mínění mnohých nejlepší současný český klavírista Ivo Kahánek.

Koncert uvede skladba Karneval. Na jaře 1891 začal Dvořák komponovat cyklus tří koncertních předeher, které původně měly souhrnný název Příroda, život a láska. Později ale jednotlivé části osamostatnil a každé přidělil samostatné opusové číslo a název - V přírodě, Karneval a Othello. Jednotícím prvkem myšlenkově provázaných skladeb je idea přírody ve všech jejích podobách - jako živel životodárný, ale i zničující. Pro Dvořáka bylo charakteristické propojení přírody s představou Boha, je třeba tedy v případě těchto předeher pojem „příroda“ chápat v panteistickém smyslu. Skladba Karneval není pak v tomto kontextu veselice s maskami, ale spíše „karnevalem života“. Původní název Karnevalu byl „Život“a jen v závorce je připojeno „Carneval“.

Premiéra všech tří předeher se odehrála 28. dubna 1892 v pražském Rudolfinu za Dvořákova řízení. Byl to poslední koncert Dvořákova turné „na rozloučenou“, které uspořádal po českých a moravských městech před svým odjezdem do Spojených států. Díla ještě nebyla uvedena pod svými definitivními názvy, v programu byla označena jako „Příroda“, „Život (Český karneval)“ a „Láska (Othello)“ pod jednotným opusovým číslem 91. Své konečné názvy a jednotlivá opusová čísla předehry získaly až o dva roky později při vydání berlínským nakladatelstvím Simrock.

Následný Koncert pro klavír a orchestr z roku 1876 provede Ivo Kahánek. Díla pro sólový klavír a rovněž skupina komorních skladeb s klavírem tvoří početně významnou část skladatelova uměleckého odkazu, ale tento Klavírní koncert je jediným Dvořákovým dílem pro klavír a orchestr.

Koncepce díla je v přímém rozporu s tehdejšími zvyklostmi kladoucími důraz na střídání efektních, virtuózních úseků oslňující technické náročnosti s pasážemi s dominantní úlohou orchestru. Dvořák místo toho vytvořil skladbu téměř symfonického ražení, kde se klavírní part podílí rovnocenně s orchestrem na rozvíjení tematického materiálu. Hlavní důraz je kladen na čistě hudební obsah.

Sólový part koncertu je ve své původní podobě mimořádně technicky náročný, dokonce se kdysi hovořilo o jeho nehratelnosti či o tom, že je vlastně psán pro „dvě pravé ruce“. Nepůsobí přitom oslnivou virtuozitou jako například koncerty Lisztovy, klavíristé tak vnímali interpretaci díla jako nevděčný úkol. Proto se rozhodl významný český klavírista a klavírní pedagog Vilém Kurz upravit klavírní part tak, aby více odpovídal konvenční představě a byl „pohodlněji“ hratelný. Jeho úprava na dlouhá desetiletí zatlačila do pozadí původní znění koncertu.

Prvním významým klavíristou, který zahájil obnovení zájmu o Dvořákův originál, byl Svjatoslav Richter, který měl k dílu měl neobyčejně úzký vztah, důsledně respektoval původní skladatelův zápis a v této podobě ho často uváděl na svých koncertech. Jeho interpretace Dvořákova díla byla natolik přesvědčivá, že lze bez nadsázky hovořit o Richterově zásluze na rehabilitaci koncertu v jeho původní podobě.

Vyvrcholením koncertu bude Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“. „Novosvětská“ je nejvýznamnějším skladatelovým dílem tohoto typu, které patří nejen k absolutní špičce hudebního romantismu, ale k nejlepším dílům světové symfonické hudby všech dob. Dvořák symfonii napsal během svého pobytu ve Spojených státech, kde působil v letech 1892 - 1895 jako ředitel newyorské konzervatoře. Základní inspirací k symfonii byla jak atmosféra, kterou jej naplnil hektický způsob života bouřlivě se rozvíjející země, tak pocity z pravidelných návštěv amerického venkova, a rovněž i nostalgie po domově. Dvořák začal symfonii komponovat v lednu 1893, jen o pár měsíců později - 24. května - ji dokončil.

Mimořádná působivost díla tkví v nevšední zpěvnosti a lapidárnosti užitých témat, strhující rytmice, výrazové čistotě, živelném temperamentu a vzájemné vyváženosti všech těchto složek. Charakteristickým znakem kompozice jsou časté reminiscence na témata z předchozích vět ve vrcholných místech každé věty následující, tedy princip, který dává symfonii její homogenní výraz. Dvořák tento postup použil již mnohokrát předtím, ale nikdy jej neuplatnil s takovou důsledností a promyšleností.

Premiéře „Novosvětské“ v newyorské Carnegie Hall předcházela veřejná generální zkouška, která se konala, zcela vyprodaná, 15. prosince 1893 v odpoledních hodinách. Samotná premiéra, která se konala následujícího dne, se stala vrcholnou, všemi opěvovanou kulturní událostí sezóny a pro Dvořáka představovala největší triumf jeho umělecké dráhy.

První provedení symfonie v zámoří se odehrálo 21. června 1894 v Londýně, kontinentální premiérou se stalo provedení Karlovarským symfonickým orchestrem v Karlových Varech v Poštovním dvoře 20. července 1894. Pražská premiéra se pak uskutečnila 13. října 1894 za řízení autora v Národním divadle.

Přední český klavírista Ivo Kahánek je interpretem nevšední emocionální síly a hloubky. Získal pověst jednoho z nejpůsobivějších umělců své generace a mnohými je považován za nejlepšího současného českého pianistu. Svůj dar okamžitě navázat citovou vazbu s publikem dokáže náležitě zužitkovat ve skladbách od baroka po modernu, s těžištěm v romantickém repertoáru. V cizině je rovněž pokládán za specialistu na interpretaci české hudby.

Ivo Kahánek se v roce 2004 stal absolutním vítězem mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro, již jako držitel mnoha ocenění z tuzemských i mezinárodních významných soutěží. V srpnu 2007 vystoupil na pozvání Symfonického orchestru BBC na festivalu BBC Proms v londýnské Royal Albert Hall, kde pod taktovkou Jiřího Bělohlávka provedl Klavírní koncert č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů. Koncert živě přenášela televize BBC, rádio BBC a stanice Vltava.

Ivo Kahánek vystupuje a spolupracuje s řadou prestižních orchestrů českých i zahraničních, vystupuje rovněž na mnoha mezinárodních festivalech doma i v zahraničí. V roce 2014 si jej k vystoupení s Berlínskou filharmonií vybral Sir Simon Rattle, následoval nadšený ohlas odborné kritiky i široké veřejnosti.

V roce 2007 podepsal exkluzivní smlouvu s vydavatelstvím Supraphon Music a od té doby nahrál celkem devět CD s díly Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů, Gideona Kleina, Miloslava Kabeláče, Fryderyka Chopina aj. Jeho album (Janáček-Martinů-Kabeláč) získalo nejvyšší možné hodnocení v odborných zahraničních časopisech.

Orchestr bude řídit dirigent Jiří Štrunc. Vystudoval hru na housle na plzeňské konzervatoři a obor dirigování na Akademii múzických umění v Praze.Od roku 1992 stojí v čele Symfonického orchestru Konzervatoře Plzeň, kde také vede v posledních letech dirigentské oddělení, od roku 1997 je stálým dirigentem opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. V roce 1995 získal na soutěži Pražského jara řadu ocenění. Od začátku své profesionální kariéry v roce 1995 se soustavně věnuje spolupráci jak s operními domy, tak se symfonickými orchestry doma i v zahraničí.

V letech 1996 - 2000 byl dirigentem KSO, v sezoně 2010/11 jeho šéfdirigentem. V sezonách 2011/13 byl hlavním hostujícím dirigentem KSO, v sezoně 2013/14 hostujícím dirigentem. S orchestrem nadále pravidelně spolupracuje.

(s využitím www.antonin-dvorak.cz)

Zpět