Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

Dvořákův karlovarský podzim - Klavírní recitál - Ivan Klánský a Lukáš Lánský

středa, 19. září 2018
19:30

Grandhotel Ambassador Národní dům

Abonentní cyklus K

 

Rezervovat vstupenky

KONCERT K DVOŘÁKŮV KARLOVSRKÝ PODZIM - KLAVÍRNÍ RECITÁL - IVAN KLÁNSKÝ A LUKÁŠ KLÁNSKÝ

ANTONÍN DVOŘÁK: Slovanské tance op. 46 a 72 (souborné provedení)

>

Ivan Klánský a Lukáš Klánský – klavír

Klavírista Ivan Klánský je jedním z nejvýznamnějších českých klavírních interpretů a pedagogů. Je laureátem řady zahraničních soutěží. Mezi četnými úspěchy vystupuje do popředí jeho velmi úspěšná účast v Chopinově soutěži ve Varšavě, kde se jako první Čech „probojoval“ do finále. V loňském roce obdržel Cenu Antonína Dvořáka a letos Granátovou hvězdu Bohemian Heritage fund.

Ivan Klánský jako sólista i komorní hráč vystoupil na více než čtyřech tisících koncertech, v letech 1980 - 90 byl sólistou České filharmonie. U dánské firmy Kontrapunkt nahrál v letech 1995 - 2000 kompletní klavírní dílo Bedřicha Smetany. Od roku 1986 vystupuje Ivan Klánský jako člen Guarneri Tria Prague, s nímž nahrál řadu CD.

Od roku 1983 vyučuje na pražské AMU, kde je od roku 1997 vedoucím katedry klávesových nástrojů. Od roku 1991 je profesorem Vysoké hudební školy v Luzernu (Švýcarsko). Řadu let rovněž vedl mistrovské kurzy v zahraničí.

Ivan Klánský je předsedou Společnosti Fryderyka Chopina a řadu let prezidentem Mezinárodního Chopinova festivalu v Mariánských Lázních. Jeho nejvýznamnějšími žáky jsou vítězové soutěže Pražského jara Martin Kasík a Ivo Kahánek.

Lukáš Klánský, jeden z nejlepších klavíristů mladé generace, je synem klavíristy Ivana Klánského. Je absolventem Pražské konzervatoře a Pražské HAMU. Díky oceněním na mnoha mezinárodních soutěžích a úspěšným vystoupením na festivalech v ČR a v Evropě se Lukáš Klánský stal vyhledávaným sólistou i komorním hráčem. Vystupuje s předními českými orchestry i umělci, koncertuje doma, v řadě evropských zemí a Jihoafrické Republice. Publiku v ČR se představil na festivalech jako je Pražské jaro, Světová klavírní tvorba, Svátky hudby Václava Hudečka, Talichův Beroun, nebo v Českém spolku pro komorní hudbu. Je členem mezinárodně úspěšného Lobkowicz tria, které získalo vedle řady ocenění předloni i první cenu na Mezinárodní soutěži Johannese Brahmse v rakouském Portschachu.

Na podzim 2013 vystoupili Ivan a Lukáš Klánští na festivalu Světová klavírní tvorba. Jejich provedení Dvořákových Slovanských tanců nahrál Český rozhlas a v listopadu 2014 vyšla tato nahrávka na CD.

První řadu Slovanských tanců napsal Antonín Dvořák (1841 – 1904) v roce 1878 na popud svého berlínského hudebního vydavatele Simrocka, aby vytvořil cyklus čtyřručních klavírních skladeb, které by byly protějškem proslulých Brahmsových Uherských tanců. Měly to být tance „českoslovanské“. Dvořáka nápad velmi zaujal a během pár týdnů měl celou kompozici sestávající z osmi tanců hotovou. Souběžně s klavírní podobou začal psát i orchestrální verze.

Dvořák zkomponoval v duchu lidové hudby vysoce stylizovaný cyklus s využitím vlastních témat. Vychází výhradně z lidových inspirací českých - furianta, polky, sousedské a skočné, s výjimkou čísla 2, kde se mu inspirací stala ukrajinská dumka. Všem částem cyklu je společná ohromující autorova invence ve všech složkách hudebního zpracování. Orchestrální verze díla doslova přes noc zdomácněla na českých i evropských koncertních pódiích. Mimořádný úspěch Slovanských tanců významně přispěl k Dvořákovu evropskému věhlasu a česká i světová hudba v nich získala dílo nevyčíslitelné ceny.

Po úspěchu první řady přemlouval nakladatel Simrock Dvořáka ke kompozici druhé řady. Dvořák se po dlouhém odmítání nakonec pustil - po osmiletém odstupu od první řady - do komponování řady druhé. Dílo jej plně pohltilo a za měsíc měl dalších osm tanců zkomponovaných.

Ve druhé řadě rozšířil Dvořák již použité taneční typy o několik dalších - k polce, skočné, sousedské, furiantu a dumce připojil českou špacírku, polskou polonézu, srbské kolo a z oblasti valašsko-slovenského pomezí odzemek. Hudebním charakterem se druhá řada od první odlišuje a odpovídá Dvořákově kompoziční úrovni té doby – mezi oběma řadami zkomponoval tak závažná a vyspělá díla jako houslový koncert, šestou a sedmou symfonii nebo oratorium Svatá Ludmila. Oproti prvním osmi tancům, které se vesměs nesou atmosférou veselí a pohody, nachází se ve druhé řadě mnohem pestřejší paleta nálad, od melancholických až po extaticky divoké.

Zpět