Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

Dirigentský masterclass ve spolupráci s Conservatorio Della Svizzera Italiana v Luganu

pátek, 11. květen 2018
19:30

Lázně III

Mimořádné koncerty

 

DIRIGENTSKÝ MASTERCLASS VE SPOLUPRÁCI S CONSERVATORIO DELLA SVIZZERA ITALIANA V LUGANU (M9)

Rezervovat vstupenky

ALEXANDR BORODIN: Kníže Igor, předehra

ANTONÍN DVOŘÁK: Slovanské tance č. 7 a 8

LUDWIG VAN BEETHOVEN: Symfonie č. 4 B dur, op. 60

Marc Kissoczy – vedoucí projektu

Jonas Bürgin, Holly Choe, Raffaele Cancelliere - dirigenti

Koncert je pokračující spoluprací s Conservatorio della Svizzera Italiana, v úloze dirigentů se pod uměleckým vedením dirigenta Marca Kissoczyho představí studenti této školy.

Koncert zahájí předehra k opeře Kníže Igor ruského skladatele období romantismu Alexandra Porfirjeviče Borodina (1833 - 1887). Tato opera je skladatelovým nejznámějším dílem, které obsahuje skladbu Polovecké tance“, často uváděné samostatně. Operu, na níž začal skladatel pracovat v roce 1869, dokončili po jeho smrti Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov a Alexandr Konstantinovič Glazunov. Borodin je rovněž autorem několika symfonií, komorních a klavírních skladeb a také symfonické básně Ve stepích střední Asie. Předehra z opery Kníže Igor zní dodnes často z koncertních pódií.

Alexandr Borodin, který byl rovněž doktorem medicíny, se připojil ke skupině „Mocná hrstka“, nazývané též „Ruská pětka“, volnému sdružení pěti ruských skladatelů (Balakirev, Musorgskij, Borodin, Kjui a Rimskij-Korsakov) ze Sankt-Petěrburgu. Skupina působící v letech 1856 -1862 si kladla za cíl skládat specificky ruský druh hudby a neimitovat starší evropskou hudbu.

Poté zazní 7. a 8. tanec ze Slovanských tanců Antonína Dvořáka (1841 - 1904), jednoho z nejvýznamnějších hudebních skladatelů všech dob a světově nejproslulejšího a nejhranějšího českého autora.

V roce 1878 vyzval Dvořáka jeho berlínský hudební vydavatel Simrock, aby vytvořil cyklus čtyřručních klavírních skladeb, které by byly protějškem proslulých Brahmsových Uherských tanců. Měly to být tance českoslovanské“. Dvořáka nápad velmi zaujal a během pár týdnů měl celou kompozici hotovou. Během práce zřejmě již naplno pracoval skladatelův mimořádný smysl pro orchestrální zvuk, takže souběžně s klavírní podobou Tanců začala vznikat i jejich orchestrální verze.

Dvořák zkomponoval v duchu lidové hudby vysoce stylizovaný cyklus s využitím vlastních témat. V první řadě Tanců (1 - 8) vychází výhradně z lidových inspirací českých: furianta, polky, sousedské a skočné, s výjimkou čísla 2, kde se mu inspirací stala ukrajinská dumka.

Všem částem cyklu je společná ohromující autorova invence ve všech složkách hudebního zpracování. Orchestrální verze díla doslova přes noc zdomácněla na českých i evropských koncertních pódiích. Mimořádný úspěch Slovanských tanců významně přispěl k Dvořákovu evropskému věhlasu a česká i světová hudba v nich získala dílo nevyčíslitelné ceny.

 

Po úspěchu první řady přemlouval nakladatel Simrock Dvořáka ke kompozici druhé řady. Dvořák dlouho odmítal, ale nakonec povolil a po osmiletém odstupu od první řady se pustil do komponování řady druhé. Přes původní nechuť jej dílo plně pohltilo a za měsíc měl Dvořák dalších osm tanců zkomponovaných.

Koncert vyvrcholí Symfonií č. 4 Ludwiga van Beethovena (1770 - 1827). Jeden z největších skladatelů všech dob zkomponoval symfonii v létě 1806 a premiérově byla uvedena v březnu 1807 na soukromém koncertě v sídle Prince Franze Josepha von Lobkowitz ve Vídni, spolu s premiérou Čtvrtého klavírního koncertu.

Symfonii velký skladatel dedikoval hraběti Franzi von Oppersdorff, což byl slezský šlechtic a příbuzný Beethovenova patrona, prince Lichnowského. Hrabě se s Beethovenem setkal, když cestoval do Lichnowského letního sídla, kde skladatel právě pobýval. Hrabě von Oppersdorff byl unešený Beethovenovou Druhou symfonií a nabídl skladateli značnou peněžní částku spolu s žádostí, zda by Beethoven pro něj nenapsal symfonii. Výsledkem byla právě Symfonie č. 4. Mezi Třetí a Pátou symfonií je čtvrtá v pořadí poněkud přehlížena. Podle mínění Beethovenových současníků se stylově blíží spíše prvním dvěma symfoniím.

Vedoucím projektu a uměleckým garantem je dirigent Marc Kissoczy, který vyučuje dirigování na Conservatorio della Svizzera Italiana od roku 2011, od roku 1996 také na Hudební vysoké škole v Curychu, kde je profesorem dirigování. Vystudoval hru na housle a posléze obor dirigování. Na kontě má velké množství koncertů, stejně tak i řadu rozhlasových a televizních nahrávek se symfonickými orchestry v Evropě, Asii a Americe. V letech 2002 - 2010 působil jako umělecký ředitel a šéfdirigent souboru Camerata Zürich.

Zpět