Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

Zahajovací koncert 183. sezóny - Dvořákův karlovarský podzim

čtvrtek, 14. září 2017
19:30

Grandhotel Pupp

Abonentní cyklus A,  

 

Marek Pavelec

solista

Jan Kučera

dirigent

Rezervovat vstupenky

ZAHAJOVACÍ KONCERT 183. KONCERTNÍ SEZÓNY

ZAHAJOVACÍ KONCERT FESTIVALU DVOŘÁKŮV KARLOVARSKÝ PODZIM (ABO A1)

ANTONÍN DVOŘÁK

Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53

Symfonické básně podle Kytice Karla Jaromíra Erbena

Vodník op. 107

Polednice op. 108

Holoubek op. 110

Marek Pavelec – housle

Jan Kučera – dirigent

První skladbou, kterou KSO uvede 183. koncertní sezónu a festival Dvořákův karlovarský podzim, bude Koncert pro housle a orchestr a moll Antonína Dvořáka (1841 1904). Jako sólista se představí karlovarský rodák, houslista Marek Pavelec, patřící k nejvýraznějším talentům své generace. Tento koncert patří k nejoblíbenějším a nejčastěji uváděným autorovým dílům a také neodmyslitelně k základním dílům světového houslového repertoáru. V houslovém partu využil skladatel v maximální možné míře možností zpěvného výrazu nástroje.

Houslový koncert, považovaný za jedno z vrcholných děl Dvořákova tzv. slovanského období, zkomponoval autor na základě přímé objednávky jednoho z nejvýznamnějších houslistů své doby, zakladatele a ředitele Vysoké hudební školy v Berlíně, Josepha Joachima, který se na zrodu díla také významně podílel. Dvořák s Joachimem najisto počítal jako s interpretem premiéry, slavný houslista koncert ale provedl teprve řadu let po premiéře, 11. října 1894 v Berlíně. Dvořák naštěstí získal pro premiéru koncertu adekvátní náhradu - mladého českého houslového virtuóza Františka Ondříčka.

Premiéra se odehrála se odehrála 14. října 1883 v pražském Rudolfinu za spoluúčasti orchestru Národního divadla a dirigenta Mořice Angera. Ondříček poté dílo vytrvale uváděl na svých koncertech po celém světě a velkou měrou tak přispěl k jeho rozšíření do významných hudebních center.

Dále zazní tři z Dvořákových symfonických básní - Vodník, Polednice a Holoubek, které zkomponoval podle balad Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice. Svět Erbenových balad byl Dvořákovi zřejmě velmi blízký a rytmika jejich veršů mu byla výraznou inspirací. Po návratu ze Spojených států zkomponoval skladatel roku 1896 čtyři symfonické básně, v nichž uplatnil svůj „vynález“ - na mnoha místech je možno melodie přesně podložit Erbenovými verši. Síla Dvořákova zhudebnění Erbenových balad spočívá v absolutním pochopení jejich svérázného koloritu a rytmiky veršů, ve ztotožnění se s mravními principy, na jejichž porušení Erbenovi hrdinové doplácejí, a v okouzlení jejich českou pohádkovostí. Dvořákovy symfonické básně se svojí specifickou metodou utváření témat, s mistrovskou instrumentací dotýkající se již místy impresionismu a s výrazně formulovanou atmosférou české pohádkovosti představují ojedinělý počin v dějinách české, ale i evropské programní hudby a tvoří neoddělitelnou součást autorova skladatelského odkazu.

Dvořák si z básnické sbírky vybral pro zhudebnění balady Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek. Původně měl být jejich počet zřejmě vyšší, o čemž svědčí jednak skutečnost, že první tři básně vznikly téměř naráz a Dvořák jejich náčrty označil jako „první sérii“, a také zmínka v časopise Dalibor, podle které „kromě těchto rozsáhlých skladeb hodlá mistr odíti hudebním rouchem též několik drobnějších básní Erbenových.“ Proč Dvořák nakonec od zhudebnění dalších básní odstoupil, není známo. První tři symfonické básně vyšly roku 1896 u nakladatelství Simrock (Holoubek až 1899), o rok později získaly první cenu České akademie věd a umění. Z Dvořákovy korespondence je patrné, jak silně autorovi záleželo na kladném přijetí symfonických básní a jak zároveň zdůrazňoval původ své inspirace.

Symfonická báseň Vodník je vystavěna na půdorysu volného ronda. Jeho hlavní oddíl (A) je spojen s postavou Vodníka a jeho příznačným motivem, vybudovaným na základě veršů „Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť.“ Vedlejší oddíly (B a C) tvoří scény s matkou, dcerou a dítětem.

Polednice je nejkratší zhudebněnou baladou, její stručnost plně odráží spád literární předlohy. Démonický zjev Polednice vystihuje skladatel působivě sledem akordů hraných sordinovanými houslemi. Leoš Janáček o tomto místu prohlásil, že vyznívá tak pravdivě, že byste ten děsný stín nahmatat dovedli v těch divných, belhavých, nezvyklých a netušených krocích harmonických“.

Symfonická báseň Holoubek je z celé tetralogie formálně nejsevřenější a je jedním z vrcholných děl skladatelova instrumentačního mistrovství. Projevuje se to zejména ve způsobu, kterým Dvořák pomocí kombinace dvou fléten, harfy a hoboje zhudebnil žalostné vrkání holoubka, ale také sugestivním znázorněním vdovina falešného pláče při manželově pohřbu nebo originální zvukomalbou svatební scény. Premiéru řídil Leoš Janáček.

Marek Pavelec se po studiích na plzeňské konzervatoři a vídeňské hudební univerzitě stal žákem legendárního ruského pedagoga Zakhara Brona ve švýcarském Curychu, hudebně se rozvíjel také v rámci mistrovských kurzů. Je laureátem mezinárodní houslové soutěže „Vaclav Huml (Záhřeb, 2013), vítězem mezinárodní houslové soutěže „Camillo Sivori (Cosenza, 2013), vítězem celostátní soutěže českých konzervatoří (Teplice, 2008) a držitelem prestižních cen švýcarských nadačních fondů „Rahn Kulturfonds a „Sankt Petersburger Stiftung.

Koncertní činnosti se Marek Pavelec věnuje v Čechách i v zahraničí, vystupuje na recitálech i za doprovodu orchestrůV roce 2010 obdržel cenu pro nejlepšího účastníka letní Akademie Václava Hudečka v Luhačovicích, v letech 2010-2011 pak s Hudečkem vystupoval na společných koncertech. Kromě nahrávek pro Český Rozhlas přijal Marek mimo jiné pozvání do Madridu k natočení hudebního pořadu „Jóvenes Solistas“ pro televizní stanici Mezzo TV.

Koncert bude řídit šéfdirigent KSO, skladatel a klavírista Jan Kučera. Patří mezi nejvšestrannější české umělce. Obor dirigování vystudoval na Pražské konzervatoři, posléze na HAMU pod vedením Vladimíra Válka. Jako skladatel zasahuje do mnoha oblastí, tvoří kompozice symfonické, komorní i písňové a zároveň má na svém kontě přes třicet scénických hudeb k inscenacím pražských i oblastních divadelních scén.

Od roku 2002 využíval Jan Kučera příležitostí, které mu jako svému asistentovi v SOČR nabízel tehdejší šéfdirigent Vladimír Válek. Jako dirigent spolupracuje s předními českými orchestry, s nimiž kromě klasického repertoáru natočil či veřejně realizoval více než sto symfonických děl soudobých českých či zahraničních autorů, často v premiéře. V letech 2008 - 2010 byl angažován jako dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Působí i na operní scéně. V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě dirigoval Mirandolinu Bohuslava Martinů a Prokofjevovu operu Ohnivý anděl. Na Nové scéně Národního divadla v Praze nastudoval dvě krátké opery Dmitrije Šostakoviče - Antiformalistický jarmark/Orango a ve světové premiéře svoji komickou operu Rudá Marie, komponovanou na námět kultovního rozhlasového seriálu Rodinka Tlučhořových autorů Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. V lednu 2016 nastudoval ve Stavovském divadle operu La Cenerentola (Popelka) Gioacchina Rossiniho.

Zpět