Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

RIMSKIJ-KORSAKOV & MOZART & MARTINŮ

čtvrtek, 25. květen 2017
19:30

Grandhotel Ambassador Národní dům

Abonentní cyklus A,  

 

Marek Rothbauer

solista

Jan Kučera

dirigent

Jiří Štrunc

dirigent

Rezervovat vstupenky

SYMFONICKÝ KONCERT KSO (ABO A11)

NIKOLAJ RIMSKIJ-KORSAKOV: Španělské capriccio op. 34

WOLFGANG AMADEUS MOZART: Koncert pro fagot a orchestr B dur KV191

BOHUSLAV MARTINŮ: Symfonie č. 1 H289

Marek Rothbauer – fagot

Jan Kučera – klavír

Jiří Štrunc – dirigent

V úvodu koncertu zazní Španělské capriccio, které v roce 1887 napsal Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov (1844 - 1908), významný romantický ruský hudební skladatel a pedagog. Skladbu založenou na španělských lidových melodiích zamýšlel původně jako dílo pro sólové housle a orchestr. Později se ale rozhodl, že živé melodie vyzní mnohem lépe, když je bude hrát celý orchestr. Kritika a veřejnost často hodnotí dílo jako velkolepě instrumentovanou skladbu. Proti tomu se autor ohradil i ve své autobiografii, kde napsal, že takové hodnocení je chybné, protože Capriccio je brilantní skladba pro orchestr.

Díla Nikolaje Rimského-Korsakova jsou často inspirována náměty z oblasti lidové slovesnosti, zejména pohádek. Hudbu komponoval v několika žánrech, především však psal opery a symfonickou hudbu. Své znalosti a energii obětavě věnoval hudbě svých přátel, mezi které patří mimo jiné i Modest Petrovič Musorgskij. Po jeho smrti se jeho hudba nacházela ve značném nepořádku a Rimskij-Korsakov ji připravil k uvedení a uveřejnění. Stejně jako operu kníže Igor Alexandra Borodina. Ve verzi Rimského-Korsakova je toto dílo uváděno dodnes.

Skladatel také jako první předložil svou představu synestetického neboli vícesmyslového vnímání hudby - sluchem i zrakem, kde určitému tónu je pevně přiřazena určitá barva.

Poté se představí v Koncertu pro fagot a orchestr B dur klasicistního hudebního skladatele, klavírního virtuosa a hudebního génia Wolfganga Amadea Mozarta (1756 - 1791) jako sólista 1. fagotista KSO Marek Rothbauer.

Koncert pro fagot napsal v roce 1774, ve svých osmnácti letech, byl to jeho první koncert pro dechový nástroj. Dílo patří mezi nejčastěji prováděná díla fagotové literatury. Podle některých hudebních vědců napsal Mozart celkem pět fagotových koncertů, ale dochoval se jen tento. Druhá věta obsahuje téma, které se později objevilo v árii „Porgi, Amor“ v opeře Figarova svatba.

Mozartova koncertantní tvorba - koncerty a skladby pro sólo nástroje s orchestrem - představuje zřejmě nejvýznamnější součást jeho díla. Zejména skupina klavírních a houslových koncertů představuje zdroj hudebních nápadů a skladatelských fines, které ovlivňují koncertní hudbu dodnes. Jednotlivé koncerty pak vytvořil i pro jiné nástroje - lesní roh, hoboj, fagot, klarinet a flétnu, kterou údajně neměl příliš v lásce.

Mozartovo dílo, zahrnující 626 děl světského i duchovního charakteru, uspořádal roku 1862 do souborného katalogu rakouský botanik, muzikolog, spisovatel, skladatel, editor a milovník Mozartovy hudby Ludwig Alois Ferdinand rytíř von Köchel. Každé z děl je tak označeno zkratkou KV, což znamená Köchelverzeichnis - Köchelův seznam, a příslušným číslem.

Vyvrcholením koncertu bude Symfonie č. 1 světově proslulého českého skladatele hudební moderny 20. století Bohuslava Martinů (1890 - 1959). Klavírní part provede šéfdirigent KSO Jan Kučera. Umělecký vývoj Bohuslava Martinů prošel od impresionismu přes neoklasicismus, expresionismus a inspiraci jazzem k výsostně vlastnímu kompozičnímu stylu. Martinů žil od roku 1923 trvale mimo vlast, od možnosti návratu jej oddělila v roce 1938 Mnichovská dohoda a definitivně opustil myšlenku na návrat po komunistickém převratu v únoru 1948.

V roce 1941 uprchl před nacisty z Francie, kde žil, do USA, kde se jeho tvorba setkala s mimořádně kladným přijetím. Teprve v Americe dospěl k rozhodnutí napsat svou první symfonii. Vznik díla je úzce spjat s osobností amerického kontrabasisty a dirigenta Sergeje Kusevického, s nímž se Martinů seznámil už v roce 1927 a oba poutalo upřímné přátelství. Kusevickij byl šéfem Bostonského symfonického orchestru, který hrál Martinů první velký koncert po jeho příchodu do USA. Dirigent následně řídil provedení mnoha dalších skladatelových děl.

Martinů symfonii věnoval památce Kusevického zemřelé ženy Natálie. Třetí část symfonie, Largo, je vzpomínkou na ni a patří k nejkrásnějšímu, co se v hudbě minulého století zrodilo. Martinů sám označil tuto svou kompozici jako spojení vznešenosti a prostoty. Premiérové provedení symfonie řídil 13. listopadu 1942 Sergej Kusevickij. V Praze ji na jaře 1946 provedl na festivalovém koncertě francouzský dirigent Charles Munch.

Přestože Martinů žil v cizině, v občanském přesvědčení i ve své hudbě se však nikdy nepřestal ke své vlasti hlásit. Svědčí o tom i jeho menší lyrická díla, složená v 50. letech, kdy se skladatel v posledním tvůrčím údobí soustředil na velké náměty světové literatury. Paralelně s tím se jeho touha po doměvě odrážela v takových dílech, jako je například Otvírání studánek, Nonet, Zbojnické písně, Madrigaly na texty moravských lidových písní či Variace na slovenskou lidovou píseň.

Fagotista Marek Rothbauer se stal prvním fagotistou Karlovarského symfonického orchestru vzápětí po absolvování Konzervatoře v Praze. Zastává tento post již čtyřiadvacet let. Je rovněž členem dechového kvinteta Prima Vista Quintet sestaveného z členů KSO. Od roku 2005 vyučuje v ZUŠ Horní Slavkov hru na zobcovou flétnu a saxofon, v roce 2010 založil a vede školní orchestr ZUŠ Band.

Šéfdirigent KSO Jan Kučera patří mezi nejvšestrannější české umělce, je dirigentem, skladatele a klavíristou. Jako dirigent spolupracuje s předními českými orchestry, jako skladatel zasahuje do mnoha oblastí, tvoří kompozice symfonické, komorní, písňové i scénickou hudbu. Ve své tvorbě se nevyhýbá ani jazzu, s vlastním klavírním jazzovým triem vydal například autorské album Stav beztíže.

Orchestr bude řídit dirigent Jiří Štrunc. Vystudoval hru na housle na plzeňské konzervatoři a obor dirigování na Akademii múzických umění v Praze. Od roku 1997 je stálým dirigentem opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Soustavně se také věnuje symfonické hudbě. Pravidelně spolupracuje s řadou domácích symfonických orchestrů i orchestry v Japonsku. Je dirigentem Opery Národního divadla v Praze. V letech 1996 - 2000 byl dirigentem KSO, v sezoně 2010/11 jeho šéfdirigentem. V sezonách 2011/13 byl hlavním hostujícím dirigentem KSO, v sezoně 2013/14 hostujícím dirigentem. S orchestrem nadále pravidelně spolupracuje.

Zpět