Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

MENDELSSOHN BARTHOLDY & MOZART & BEETHOVEN

čtvrtek, 27. duben 2017
19:30

Grandhotel Ambassador Národní dům

Abonentní cyklus B,  

 

Boris Krajný

sólista

Petr Altrichter

dirigent

Rezervovat vstupenky

SYMFONICKÝ KONCERT KSO (ABO B 10)

FELIX MENDELSSOHN BARTHOLDY: Hebridy, předehra op. 26

WOLFGANG AMADEUS MOZART: Koncert pro klavír a orchestr č. 23 A dur KV 488

LUDWIG VAN BEETHOVEN: Symfonie č. 7 A dur op. 92

Boris Krajný – klavír

Petr Altrichter – dirigent

Koncert uvede předehra Hebridydílo jednoho z nejvýznamnějších německých romantických skladatelů Felixe Mendelssohna Bartholdyho (1809 - 1847). Hlavním znakem jeho tvorby je něha, úsměvnost, klid a neobyčejná melodická vynalézavost. Mendelssohn byl hluboce ovlivněn hudbou Johanna Sebastiana Bacha a velice se zajímal o hudbu Franze Schuberta. Mendelssohn složil celkem sto jedenadvacet děl - symfonie, koncerty, ouvertury, oratoria, opery, komorní hudbu a klavírní hudbu.

Skladatel často cestoval, velmi často navštěvoval zejména Velkou Británii, kde zažíval velké úspěchy. Během svého života navštívil Británii desetkrát a na základě inspirace z cest napsal dvě významná díla - Skotskou symfonii a předehru Hebridy.

Koncertní předehru Hebridy, známou také pod názvem Fingalova jeskyně, zkomponoval Mendelssohn-Bartholdy v roce 1830. K napsání jej inspirovala jeskyně známá jako Fingalova na ostrově Staff v Hebridském souostroví poblíž západního pobřeží Skotska. Nejde o předehru ve smyslu předehry, která uvádí hru nebo operu, jak bylo obvyklé v romantické éře, ale o samostatnou skladbu, která se stala standardní částí orchestrálního repertoáru. Skladba byla věnována pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV.

Původní název díla po dokončení v prosinci 1830 byl Opuštěný ostrov, poté, co skladatel upravil partituru v červnu 1832, skladbu přejmenoval na Hebridy. Předehra měla premiéru 14. května 1832 v Londýně.

V následném Koncertu pro klavír a orchestr č. 23 A dur klasicistního hudebního skladatele, klavírního virtuosa a hudebního génia Wolfganga Amadea Mozarta (1756 - 1791) se představí vynikající český klavírista Boris Krajný.

Mozart koncert dokončil 2. března 1786, v období vrcholících příprav premiéry jeho opery Figarova svatba. Skladba patří do trojice klavírních koncertů č. 22-24, napsaných ve stejné době. Mozart, jehož zdrojem příjmů bylo v této době především koncertní vystupování, zamýšlel pravděpodobně tyto koncerty pro sebe jako sólistu, koncerty v době jeho smrti nebyly publikovány. Tyto tři koncerty byly prvními Mozartovými klavírními koncerty, kde do nástrojového obsazení orchestru předepsal klarinety. Tento nástroj byl tehdy natolik nový, že Mozart připsal k dílům poznámku, že může být nahrazen houslemi nebo violou, kdyby orchestr neměl klarinety k dispozici. Koncert č. 23 je v Mozartově tvorbě jedním z nejintimnějších a nejexpresivnějších děl.

Koncertů pro klavír složil Mozart na tři desítky a sehrál ve vývoji koncertu pro klavír s orchestrem mimořádně významnou roli. V Mozartových koncertantních skladbách se sólový klavírní part stává výrazově hlubším a zpěvnějším.

Vyvrcholením koncertu bude Symfonie č. 7 A dur Ludwiga van Beethovena (1770 - 1827), jednoho z největších skladatelů všech dob, který přímo i zprostředkovaně ovlivnil celou Evropu. Hudebně i myšlenkově dalece předstihl svou dobu, proto zůstal dlouho nepochopen, někdy i neuznáván. Jeho velikost dokázaly plně ocenit až pozdější generace. Beethoven je dovršitelem vídeňského klasicismu, který v průběhu svého života rozvinul klasicistní slohové a formové prostředky do svého individuálního hudebního stylu a otevřel tak dveře nové hudební epoše – romantismu.

Sedmá symfonie s Beethovenem jako dirigentem měla premiéru 8. prosince 1813 ve Vídni na dobročinném koncertě ve prospěch raněných v bitvě u Hanau (bitva mezi bavorskou armádou a Napoleonovými vojsky).

Bývaly doby, kdy se z Beethovenových symfonií cenily hlavně třetí, pátá a devátá. Dnes se k nim řadí i sedmá, u mnohých dokonce sedmá jmenované symfonie předčí. U Beethovena nebylo neobvyklé, že komponoval několik děl současně. V případě symfonií se tak stalo dvakrát - souběžně vznikaly pátá sešestou a sedmá s osmou. Obě symfonie byly premiérovány spolu.

Sedmá symfonie je ze všech nejvíce energická. Vznikala z velké části na našem území, během léčebných pobytů skladatele v Teplicích a Karlových Varech a někteří vykladači považují fakt, že dílo vznikalo během lázeňského pobytu, za příčinu jeho neobyčejné energické tvářnosti.

Boris Krajný patří mezi naše nejúspěšnější klavíristy, reprezentujčeskou klavírní školu v mnoha zemích na pěti kontinentech. Dokáže maximálně využít vynikající zvukové a technické možnosti nástroje, jeho hra na klavír má kultivovaný jemný zvuk, který vyniká zejména v interpretaci impresionistického a romantického repertoáru.

Boris Krajný působil jako sólista Pražského komorního orchestru a bezmála deset let byl sólistou České filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Václava Neumanna. Vyučuje na pražské Akademii múzických umění. Vystoupil v předních světových koncertních sálech a na řadě festivalů pod taktovkou významných dirigentů.

Absolvoval konzervatoř v Kroměříži, již během čtvrtého ročníku ovšem začal studovat současně první ročník na pražské AMU. Vedle mnoha jiných ocenění získal například v roce 1975 čestné uznání v soutěži královny Alžběty v Bruselu. Nahrával s předními gramofonovými společnostmi, mimo jiné nahrál kompletní klavírní dílo Maurice Ravela, jím provedený cyklus francouzských klavírních koncertů získal Grand Prix du Disque.

KSO bude řídit dirigent Petr Alrichter, vůdčí dirigentská osobnost na poli české i evropské vážné hudby.Na ostravské konzervatoři vystudoval spolu s hrou na lesní roh i dirigování, ve kterém pokračoval na JAMU v Brně, kde kromě řízení orchestru vystudoval i řízení sboru.

Ještě jako student akademie získal druhou cenu a zvláštní cenu Francouzského svazu skladatelů na světové dirigentské soutěži v Besançonu. Po absolvování JAMU se stal asistentem dirigenta ve Filharmonii Brno, v téže funkci pak pokračoval u šéfdirigenta České filharmonie Václava Neumanna. Následně působil jako dirigent u Filharmonie Bohuslava Martinů, Komorní filharmonie Pardubice, Filharmonie Brno, Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, u dvou posledně jmenovaných posléze i jako šéfdirigent.

K nejvýznamnějším etapám profesní dráhy Petra Altrichtera patří jedenáctileté vedení Jihozápadní německé filharmonie v Kostnici, kde zastával funkci uměleckého ředitele a šéfdirigenta, a stál rovněž v čele Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu, kam nastoupil po desetiletém působení českého kolegy Libora Peška.

Jako dirigent hostuje Altrichter po celém světě s předními světovými tělesy, rovněž na řadě světových nejvýznamnějších festivalů. V posledních letech se při spolupráci s britskými hudebními tělesy významně zasazuje zejména o propagaci české hudby.

Zpět