Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

Symfonický koncert KSO

čtvrtek, 10. prosinec 2015
19:30

Grandhotel Ambassador Národní dům

Abonentní cyklus A, Abonentní cyklus B

Informace o vstupenkách

Radek Baborák

dirigent

Martina Bačová

solista

Rezervovat vstupenky

SYMFONICKÝ KONCERT KSO (ABO A5 + B5)

FERENC ERKEL: Hunyady László, předehra k opeře

JOHANNES BRAHMS: Koncert pro housle a orchestr D dur

JOHANNES BRAHMS: Symfonie č. 2 D dur

 Martina Bačová - housle

Dirigent Radek Baborák

Koncert uvede předehra k opeře Hunyadi László maďarského skladatele Ference Erkela (1810 - 1893), zakladatele maďarské národní opery a autora hudby maďarské státní hymny.

Ferenc Erkel působil od roku 1838 v Budapešti jako dirigent a založil zde roku 1853 filharmonickou společnost. Do roku 1886 byl rovněž ředitelem a učitelem klavíru na Maďarské hudební akademii a od otevření Maďarské státní opery v Budapešti v roce 1884 byl jejím hudebním ředitelem.

Erkel je autorem devíti oper ovlivněných italským skladatelem Rossinim, s prvky maďarské lidové hudby. Opery skládal především na historická témata, dodnes jsou hrané především Hunyadi László a Bánk bán. Operu Hunyadi László zkomponoval autor v roce 1843, 27. února 1844 měla v Budapešti premiéru. Dílo je považované za první důležitou maďarskou operu a Erkelův hudební jazyk vychází z prvků lidové hudby, zejména z tanců známých jako verbuňky.

Poté zazní Koncert pro housle D dur německého hudebního skladatele, klavíristy a dirigenta z období romantismu Johannesa Brahmse (1833 - 1897). Brahms je posledním velkým skladatelem klasické německé hudební tradice, která sahá přes Beethovena, Mozarta a Haydna až k Bachovi. Jeho tvůrčí doménou byla komorní a symfonická hudba. Stěžejní význam mají jeho čtyři symfonie, jež jsou základními kameny symfonické světové literatury.

Mezi Brahmsova nejznámější díla patří cyklus Uherské tance, k hudebním vrcholům patří také jeho tři houslové a dvě violoncellové sonáty, věhlas si získal rovněž Houslový koncert. K nejdůležitějším dílům patří také Dvojkoncert pro housle a violoncello a Německé rekviem, největší Brahmsovo vokální dílo.

Koncert pro housle D dur skladatel napsal pro svého přítele, houslistu Josepha Joachima. Je to jediný Brahmsův koncert pro tento nástroj a patří ke čtyřem velkým německým houslovým koncertům. Joachim také koncert premiérově provedl 1. ledna 1879 v Lipsku, orchestr řídil sám Brahms. Přijetí bylo rozporuplné - od hlasů některých odborníků, že koncert je nehratelný nebo že j to koncert ne houslový, ale „protihouslový“ až po nadšené přijetí publikem. Koncert se odráží i v popkultuře, například jeho třetí věta byla inspirací pro skladatele Andrewa Lloyd Webbera k napsání písně Don´t Cry For Me Argentina ze slavného muzikálu Evita.

Brahmsovo postavení v uměleckém světě bylo po celou dobu jeho umělecké dráhy velmi zvláštní. Skladatel totiž navzdory příznivcům takzvané hudby budoucnosti, která už vždy měla mít nějaký mimohudební námět, komponoval stále „abstraktní“ hudbu s názvy Sonáta, Kvartet apod. a hájil svébytnost hudebního vyjadřování. Jeho hudbu spíše tradicionalistického ražení je možné považovat za jakýsi protipól hudby Richarda Wagnera nebo Ference Liszta. Za připomenutí jistě stojí, že laskavý a velkorysý brahms výrazně pomohl skladateli Antonínu Dvořákovi v jeho začátcích. Brahms totiž zasedal v císařském výboru, který uděloval státní stipendia, a zasloužil se o udělení finanční podpory Dvořákovi. Později pak jeho díla doporučil tehdy slavnému hudebnímu nakladateli Simrockovi.

Koncert vyvrcholí Brahmsovou Symfonií č. 2 D dur. Tuto symfonii, která se vyznačuje radostným „pastorálním“ laděním a melodičností, zkomponoval Brahms ji v létě 1877, když pobýval v rakouském městě Pörtschach am Wörthersee. Napsal ji poměrně v krátkém čase ve srovnání s patnácti lety, které potřeboval k dokončení své První symfonie.

Pro svou radostnou náladu je symfonie občas srovnávána s Beethovenovou Šestou symfonií. Brahms však svému vydavateli s trochou zlomyslnosti napsal, že symfonie je velmi melancholická a že dosud nenapsal nic tak smutného. Premiéru měla Druhá symfonie ve Vídni 30. prosince 1877 v provedení Vídeňských filharmoniků za řízení Hanse Richtera.

Jako sólistka se představí houslistka Martina Bačová, která patří k nejvýraznějším představitelům mladé umělecké generace. Studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a na Pražské konzervatoři. Absolventka Fakulty umění v Ostravě dokončila mistrovská studia u Ivana Ženatého na Hochschule für Musik Carla Marii von Webera v Drážďanech. Vzdělání si dále prohloubila díky stipendiu na Cleveland Encore-School for Strings v USA a dále na řadě mistrovských kurzů sólistů a osobností.

Martina Bačová vystupuje na prestižních festivalech v České republice a v zahraničí, spolupracuje s předními orchestry. Koncertuje v mnoha evropských zemích a rovněž v Koreji a USA. Jako první český sólista koncertovala za doprovodu Jeruzalémského symfonického orchestru v rámci 50. ročníku Izraelského festivalu a byla jediným zahraničním interpretem, který se na této významné izraelské jubilejní události podílel. Od roku 2011 je členkou souboru Radka Baboráka - Baborák Ensemble.

KSO bude řídit Radek Baborák, který patří mezi nejvýraznější osobnosti mezinárodní hudební scény. Pravidelně sólově koncertuje s celou řadou světových orchestrů, spolupracuje se špičkovými dirigenty a hudebníky. Je hostem prestižních festivalů a jeho koncerty přenášejí a natáčejí rozhlasové a televizní stanice.

Baborákův obdivuhodně široký repertoár obsahuje prakticky celé dílo pro lesní roh. Zahrnuje jak virtuózní koncerty barokní a klasické, tak i velké romantické a soudobé skladby jemu dedikované. Repertoár navíc obohacuje tento všestranný umělec vlastními úpravami děl původně zkomponovaných pro jiné hudební nástroje.

Radek Baborák je zakládajícím členem Pražské komorní filharmonie, v osmnácti letech mu místo prvního hornisty nabídla Česká filharmonie, kde setrval dva roky. Jako sólohornista působil v letech 1996 - 2000 působil u Mnichovských filharmoniků, 2001 - 2002 u Bamberských symfoniků a v letech 2003 - 2010 v Berlínské filharmonii.

Radek Baborák je zakládajícím členem mnoha komorních souborů, jeho rozsáhlá diskografie zahrnuje ceněné nahrávky realizované u předních světových vydavatelství klasické hudby. V posledních letech se intenzivně věnuje rovněž dirigování.

Zpět