Kalendář událostí

Předchozí měsíc Předchozí den Následující den Následující měsíc
Vyhledat

Koncerty

Slavnostní koncert ke 150. výročí narození Jeana Sibelia

čtvrtek, 29. leden 2015
19:30

Lázně III Karlovy Vary

Abonentní cyklus B

ABO B6

 

SLAVNOSTNÍ KONCERT KE 150. VÝROČÍ NAROZENÍ JEANA SIBELIA

JEAN SIBELIUS: Symfonie č. 7 C dur

GUSTAV MAHLER: Písně potulného tovaryše

1. Wenn mein Schatz Hochzeit macht (Když poklad můj svatbu má)

2. Ging heut’ morgen übers Feld (Když jsem z rána polem šel)

3. Ich hab' ein glühend Messer in meiner Brust (Mám v prsou nůž, jenž pálí)

4. Die zwei blauen Augen von meinem Schatz (Mé lásky oči, jejich modrý chlad)

JEAN SIBELIUS: Finlandia

Roman Janál – baryton

Dirigent Martin Lebel

Jean Sibelius (1865 - 1957) je finským národním skladatelem a zakladatelem národní hudby. Jeho postavení ve finské kultuře je obdobné postavení našeho Bedřicha Smetany. Na rozdíl od Smetany byl však Sibelius jako národní bard uznán již ve svém mládí.

Sibelius stavěl na prvcích domácího folkloru a určitém vystižení národní povahy. Obsahově vycházel hlavně z finské národní literární památky, rozsáhlého eposu Kalevala i dalších starobylých finských eposů, jež se staly námětových východiskem jeho symfonických básní. Severský kolorit dodávají Sibeliově hudbě dlouhodeché melancholické melodie, v rychlých plochách zemitá rytmika a také osobitá instrumentace, která využívá hlavně hlubších poloh zvukového spektra.

Sibelius skládal v několika hudebních formách od klavírních skladeb po opery a hudbu k činoherním představením, jeho celkové dílo čítá 250 opusů. Za svou slávu vděčí však především svým orchestrálním skladbám, které lze rozdělit do dvou kategorií - symfonické básně a sedm symfonií, jež tvoří pilíře hudebního odkazu dvacátého století. Do symfonické hudby vnesl nové způsoby myšlení, zralá témata klasických dob nahradil stručnějšími motivy, které se mohly tvořit a přetvářet, shlukovat nebo dělit a přesto dohromady tvořit silnou živoucí hudební strukturu.

Koncert zahájí skladatelova Symfonie č. 7 C dur, poslední jeho publikovaná symfonie. Symfonie je pozoruhodná tím, že jde o dílo o jedné jediné větě místo standardního vzorce se čtyřmi větami. Touto formou je naprosto originálním dílem a píše se o ní jako o Sibeliově nejpozoruhodnějším kompozičním počinu.

Sibelius symfonii dokončil 2. března 1924 a vzápětí zazněla v premiéře 24. března ve Stockholmu pod názvem „Fantasia sinfonica No. 1“. Autor se nejspíš nemohl rozhodnout, jak dílo nazvat, nakonec mu dal status symfonie. Dílo bylo publikováno 25. února 1925 a partitura byla nazvána „Symfonie č. 7 (v jedné větě)“. Konceptu jednověté symfonie dosáhl Sibelius teprve po dlouhém experimentování

Poté zazní Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera (1860 - 1911), který je společně se svým učitelem Antonem Brucknerem považován za největšího rakouského symfonika. Narodil se na Vysočině v obci na česko-moravském pomezí v tehdejším Rakouském císařství. Za svého života byl Mahler slavným dirigentem, jako skladatel ale výraznější úspěch nezažil. Jeho dílo bylo doceněno až po smrti.

Tvorba Gustava Mahlera vychází z pozdního romantismu a pocitově osciluje mezi ironií a melancholií, jeho hudba je plná filosofických úvah, pesimismu, někdy až určitého bolestínství. Pilíři skladatelova díla je deset symfonií, napsal i celou řadu skladeb písňové formy.

Písně potulného tovaryše je cyklus čtyř písní napsaných původně pro hlas a klavír (1883-1885). O deset let později je Mahler upravil pro hlas a orchestr, jde o jedno z jeho nejznámějších děl. Podnětem k napsání cyklu byla skladateli jeho nešťatstná láska k sopranistce Johanně Richter, s níž se setkal jako dirigent v operním domě v německém Kasselu. Slova napsal sám Mahler, ovlivněn kolekcí německé lidové poezie Chlapcův kouzelný roh, která patřila mezi jeho nejoblíbenější knihy.

Cyklus zazněl poprvé v orchestrálním provedení 16. března 1896 s nizozemským barytonistou Antonem Sistermansem a Berlínskou filharmonii pod vedením autora, ale existují náznaky, že dílo mohlo zaznít již dříve v provedení pro hlas a klavír.

Existuje silné spojení mezi tímto dílem a Mahlerovou 1. symfonií, kdy hlavní téma druhé písně je hlavním tématem první věty symfonie a závěr čtvrté písně se objevuje ve třetí větě.

Vyvrcholením koncertu bude Sibeliova symfonická báseň Finlandia. Na konci 19. století vznikla Sibeliova hudba k vlasteneckým proklamacím v souvislosti s bojem proti carskému režimu (Finsko tehdy bylo součástí carského Ruska). Z této scénické hudby vytvořil Sibelius symfonickou báseň, která byla oslavou finského lidového umění a zároveň upozornila svět na boj malého národa za svobodu. Jejím základním tematickým materiálem jsou finské lidové melodie i hudební líčení krás severské přírody, dýchající vznešených klidem: její finále tvoří hymnická výzva k vytrvalosti národa v boji za svobodu až ke konečnému vítězství.

Sibelius báseň napsal v roce 1899 a revidoval ji v roce 1900. Složil ji pro Oslavy tisku, skrytý protest proti rostoucí cenzuře Ruské říše, a bylo to poslední ze sedmi děl zobrazujících epizody z finské historie. Premiéru měla Finlandia 2. července 1900 v Helsinkách v provedení Helsinské filharmonické společnosti, kterou dirigoval Robert Kajanus.

Aby se zabránilo ruské cenzuře, byla Finlandia prováděnana různých koncertech pod měnícími se názvy. Titulů, které toto dílo maskovaly, bylo mnoho, jedním ze slavných příkladů je název Šťastné pocity při probouzení finského jara. Sibelius později přepracoval závěrečnou část Finský hymnus na samostatnou skladbu. Tento hymnus, k němuž slova napsal v roce 1941 Veikko Antero Koskenniemi, je jednou z nejvýznamnějších národních písní Finska.

Jako sólista se představí jeden z nejvýznamnějších českých barytonistů Roman Janál. Absolvoval plzeňskou konzervatoř v oboru hry na housle, poté vystudoval zpěv na Hudební akademii v Sofii. Již během studií hostoval na scéně Státní opery v Sofii a účinkoval na místních komorních festivalech. V angažmá začínal v Banské Bystrici, odkud záhy přešel do Komorní opery v Praze.

V listopadu 1995 se stal absolutním vítězem mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Od téhož roku působí jako pedagog na pražské konzervatoři. V letech 1995–97 byl sólistou Státní opery Praha a souběžně pokračoval ve studiu zpěvu u Václava Zítka. Od roku 1997 byl sólistou, od roku 2002 stálým hostem opery Národního divadla v Praze.

Roman Janál pravidelně vystupuje v Národním divadle v Praze, Brně i Ostravě. S úspěchem vystupuje na řadě domácích i zahraničních hudebních festivalů, spolupracuje s domácími i zahraničními hudebními tělesy. Je držitelem prestižní Ceny Thálie (1999) za roli Polluxe v inscenaci Rameauvy opery „Castor a Pollux“ v Národním divadle.

Karlovarský symfonický orchestr bude řídit jeho šéfdirigent Martin Lebel. Absolvent Národní konzervatoře v Paříži v oborech kompozice a dirigování je šéfdirigentem KSO od roku 2011. V září 2013 byl jmenován hudebním ředitelem Filharmonického orchestru v Montevideu. Martin Lebel byl prvním francouzským dirigentem, který vroce 2003 získal první cenu v dirigování na mezinárodní Prokofjevově soutěži v Petrohradu. Po tomto úspěchu byl opakovaně pozván, aby řídil při různých příležitostech Petrohradský symfonický orchestr.

Od roku 2003 dirigoval mnoho francouzských i zahraničních orchestrů v Evropě a také v Jižní Americe, v České republice pak vedle Karlovarského symfonického orchestru spolupracoval například s Pražským filharmonickým orchestrem, Komorní filharmonií Pardubice či se zlínskou Filhamonií Bohuslava Martinů. Pravidelně vede mistrovské kurzy na Pařížské konzervatoři a trvale řídí L´Orchestre de Bretagne.

Martin Lebel je všeobecně respektovaný dirigent jak v rámci Francie, tak mimo ni. Ovládá rozsáhlý symfonický reperetoár, velké zkušenosti má rovněž jako operní dirigent. Má zásadní podíl na proměně Karlovarského symfonického orchestru v moderní a respektované těleso, které získává značnou pozornost a renomé. Jako významný představitel evropské a světové kultury s mimořádnými zásluhami o mezinárodní věhlas města Karlovy Vary byl Martin Lebel oceněn udělením čestného občanství města Karlovy Vary.

Zpět